Obec Soběšovice

Vítejte na oficiální webové prezentaci

datum:

17.12.2018

svátek má:

Daniel

Historie obce

1227 – 1989
Dějiny naší obce jsou samozřejmě spojené s dějinami celého regionu i celé republiky. Historické záznamy jsou však mnohdy neúplné a některá data proto můžou chybět a budou níže zaznamenána pouze útržkovitě.

Nynější obec Soběšovice se v minulosti rozprostírala po obou březích řeky Luciny a náležela do bývalého okresu Český Těšín. Jeden z prvních záznamů o obci se datuje rokem 1227. Z té doby se připomíná dvůr Dolno-Soběšovický, na němž hospodařil Soběk, řečený Střela, který je pokládán za prvního kolonizátora a uspořadatele Soběšovic, od něhož údajně pochází pojmenování obce. Ve výčtu desátků z vratislavského biskupství se však nachází údaj o obci až z roku 1305.

V letech 1580 – 1598 se poprvé rozlišují vždy Horní a Dolní Soběšovice. Dolní Soběšovice vlastnil roku 1602 Jiří Bibrštejn z Bojišova a Horní Soběšovice roku 1598 Eremiáš Šobišovský ze Šinovic. Do soběšovické farnosti až do 16. stol. patřily i Žermanice. Po roce 1654 byly Soběšovice začleněny k farnosti v Domaslavicích. První zpráva o kostele pochází z roku 1447. Z roku 1681 pochází dřevěný kostel, který k nám byl přenesen z obce Dobrá u Frýdku a stál v obci až do roku 1788. Pro širokou křesťanskou veřejnost však kapacita kostela nestačila a proto se uvažovalo o stavbě nového, zděného kostela. 24. února 1788 se pak s jeho stavbou začalo.

Školní budova byla postavena roku 1864 a o její stavbu se zasloužil tehdejší starosta obce Jan Majer, který sám daroval na stavbu školy 100 zlatých. Prvním učitelem byl František Drzskovský, po něm nastoupil učitel Karel Halfar. V noci 16. srpna 1936 škola vyhořela. Po opravách důsledku ohně byla znovu otevřena 1. února 1937 a od toho data v ní začal vyučovat pan Antonín Vybíral.

14. února 1926 byl založen Svaz dobrovolných hasičů. Prvním starostou se stal Karel Slanina. První požár, který naši hasiči likvidovali, byl dne 28. června 1926, kdy hořel hostinec „Kamenec“.

Dne 5. července 1930 získala naše obec jedinečnou "trofej", a to vlastnoruční podpis prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Prezident nám podepsal pamětní knihu, když projížděl z Frýdku do Hnojníka.

V roce 1935 měla obec 196 domovních čísel a rozlohu 777 ha. Dělila se na části: Dolní Soběšovice /Zálesí/ dvůr Dolní Soběšovice – poslední majitelé až do znárodnění v 50-tých letech byli Jan Rabin a Michal Kurowský. Předtím náležely tyto usedlosti postupně rodinám Lipovského, Ovčarovského, Leo Kašpara, Prymusům, Janu Chadrabovi a Ostravské bance. Dvůr Horní Soběšovice vlastnili Šobišovští, tři potomci Křidlovského, Skulina, Josef a Václav Chadrabovi, Kateřina Chadrabová a Václav Vaníček. Dvůr Pitrov náležel jistému Tšamerovi a od něj ho později koupil baron Ignác Daniel Špens. Po únoru roku 1948 byl pozemkovým úřadem rozparcelován. Zbytkový fond statku byl přidělen Antonínu a Aloisi Pavlokovým z Řepišť.

Ještě před 2. sv. válkou v obci působily určité síly na polonizování Soběšovic (Dolních Domaslavic a dalších přilehlých obcí) a byly pokusy o postavení polské školy. Největším agitátorem pro tuto akci byl rolník Jan Slanina, tehdejší starosta obce. Zásluhou učitelů z okolních vesnic, faráře Skotnice z Domaslavic, kováře Jana Nytry ze Soběšovic a velkostatkářů Chadrabových se však tento záměr neuskutečnil.

Obyvatelstvo v létech světové krize mezi oběma válkami se živilo skromně, a to převážně z výtěžku půdy a jen malá část pracovala v průmyslu. V obci byly tyto živnosti: tři mlýny, tři ševci, tři stolaři, tři krejčí, jeden kovář, jeden sedlář, tři obchodníci se smíšeným zbožím a jeden řezník-uzenář. V obci bylo dále pět hostinců a dvě kapely. Dva mlýny byly na řece Lucina, mlynářů Schöbra a Tvardka a jeden mlynáře Žůrka na potoku Řonsník.

Do řeky Luciny se vlévaly dva potoky; z levé strany katastru Dolních Domaslavic „Řonsník“ a směrem po toku řeky Luciny blíže k Žermanicím „Zimník“, který byl proslulý velmi dobrou vodou. Zemědělská půda zde byla velmi úrodná. V místech, kde dnes stojí hráz přehrady, se v minulém století těžila lomovým způsobem železná ruda a vápenec. Lomy byly na pozemcích Kaděry a Damka.

V letech 1945 – 1949 příslušely Soběšovice pod tehdejší okres Český Těšín a od 1. dubna 1949 pod okres Frýdek-Místek. Obnova těžkého průmyslu po 2. sv. válce si vyžádala mj. i vysoké nároky na zásobení vodou. Zejména budovaná NHKG (NH a.s.) v Ostravě neměla možnost krýt své potřeby vody bez vybudování nového vodního zdroje. Proto bylo v krátké době připraveno a realizováno společností Ingstav Brno (původně Čs. stavební závody) vodní dílo Žermanice celkovým nákladem 179,5 mil. Kč. Práce byly zahájeny v březnu roku 1951, kterým předcházel rozsáhlý geologický průzkum. Zkušební provoz byl zahájen 8. listopadu 1956 a vlastní napouštění přehrady bylo zahájeno ještě v době její výstavby na jaře roku 1957. Během nezvykle dlouhého zkušebního provozu v letech 1956 až 1967 byly prověřeny všechny objekty, technologická zařízení, funkce i parametry vodního díla, a tak mohla odborná komise uvést 29. června 1957 přehradu do trvalého provozu.

Výstavbou přehrady došlo k zásadním změnám v územním plánu naší obce. Obec se původně rozkládala po obou březích řeky Lučiny. V zátopovém pásmu vznikající přehrady bylo zlikvidováno historické centrum obce s desítkami domů včetně kostela, školy, tří vodních mlýnů a zemědělských statků. Nyní se obec rozkládá už jen na pravém břehu přehrady. Na levém břehu vznikla nová obec Lučina.

Od roku 1958 byl předsedou MNV Karel Dustor a tajemník Adolf Hrabec. 14. dubna 1959 se konala ustavující schůze zahrádkářů a prvním předsedou se stal Karel Guziur. Zakládající členové byli tehdy především Josef Junga, Karel Sojka, František Kunčický a Karel Guziur. 29. října 1961 byl vysvěcen soběšovický kostel. Historii nového kostela dokládá pamětní zápis. V témže roce bylo dokončeno napouštění Žermanické přehrady.Na základě sčítání lidu v roce 1970 je v obci 619 obyvatel. Bylo zapojeno veřejné osvětlení. Od roku 1971 byl předsedou MNV Vojtěch Hrabec a tajemníkem Miroslava Oborná. V listopadu roku 1975 započala stavba „Závodu veřejného stravování a víceúčelového sálu", na které se podílelo mnoho našich občanů a bylo odpracováno velké množství brigádnických hodin zdarma. 7. května 1978 byla celá stavba předána občanům do užívání. Předsedou MNV se v roce 1976 stal František Baran a tajemníkem Stanislav Marek. V roce 1978 byla zahájena výstavba vodovodu. V roce 1979 byla neúspěšná snaha o integraci obcí Soběšovice a Dolní Domaslavice. Od 1. července 1980 byla obec společně s Dolními Domaslavicemi a Žermanicemi i přes nesouhlas občanů integrována pod střediskovou obec Lučina. Předsedou MNV integrovaných obcí byl od roku 1981 Karel Žák a tajemníkem Emanuel Řehák. V témže roce byl uveden do provozu vodojem. V roce 1982 byla provedena oprava hřbitova a byly vybetonovány vstupní komunikace.

1989 – současnost
Zásadní změny ve společnosti přicházejí až s rokem 1989, kdy po „sametové revoluci“ dochází ke změně politického režimu a naše obec se opět osamostatňuje. 24. listopadu 1990 se konají první „porevoluční“ volby. Starostou je zvolen Ing. Karel Obluk (OF), místostarostou se stává Jan Ponča (OF). Dalšími zastupiteli byli zvoleni: Milada Danielová, Rudolf Foukal ml., Jan Chrobok, Ing. Miroslav Chromečka, František Majer, Jiří Marek, Dagmar Obluková, Ing. Ivo Papala, Jiří Pavlok, Jana Pavloková, Ing. Miroslav Peřina, Petr Voznica a Václav Zahraj.

Na základě dalšího sčítání lidu v roce 1991 měla naše obec 710 obyvatel, 182 obydlených rodinných domů a 95 rekreačních chat.
Žermanický lom byl označen za chráněný přírodní výtvor.

V roce 1991 začala výstavba kanalizace a čističky odpadních vod. V roce 1993 byl otevřen samostatný Poštovní úřad Soběšovice.

V roce 1994 se konaly volby do obecního zastupitelstva. Starostou byl zvolen Ing. Karel Obluk (KDU-ČSL), místostarostou Ing. Ivo Papala (ODS). Byla ukončena generální oprava místního hřbitova (dláždění chodníků, nové oplocení, kanalizace, výsadba a úprava zeleně). Byl schválen územní plán obce. V témže roce byla zahájena plošná plynofikace vč. připokládání kabelové televize a telekomunikačních kabelů.

17. listopadu 1994 byl obci předán jako jedné z prvních obecní znak a prapor.

V roce 1995 byla otevřena u hráze čistička odpadních vod za přítomnosti tehdejšího ministra životního prostředí Ing. F. Bendy.

V roce 1997 proběhly oslavy k 40. výročí otevření základní školy a 25. výročí otevření mateřské školy. Na základě voleb do obecního zastupitelstva v roce 1998 se stál starostou obce Ing. Karel Obluk (KDU-ČSL) a místostarostou Ing. Ivo Papala (Sdružení nezávislých).

V roce 1998 byl taktéž otevřen Dům s pečovatelskou službou.

Ve volbách do obecního zastupitelstva v roce 2002 je starostou obce zvolen Ing. Karel Obluk (KDU-ČSL) a místostarostou Ing. Ivo Papala. Od 1. ledna 2003 došlo ke sloučení základní školy, mateřské školy a školní jídelny do příspěvkové organizace obce.

30. prosince 2003 byl zkolaudován „Stánek u hráze“. – obrázek vpravo – Ten zajišťuje na realizované cyklotrase „BRÁNA BESKYD“, RADEGAST a připravovaném projektu „Naučná stezka a promenádní chodník“ okolo vodní nádrže Žermanice potřebné služby v sociálním zařízení, servisní činnosti spojené s půjčovnou kol, při občerstvení cyklistů, turistů a rekreačních návštěvníků a další služby spojené s veřejným záchytným parkovištěm.

V roce 2004 proběhla rekonstrukce objektu „ZVS (závod veřejného stravování) a víceúčelového sálu“. Ten byl rekonstruován na infocentrum spojené s veřejnou knihovnou a veřejným přístupem na internet, podací poštu, dvě menší obchodní jednotky, byt správce objektu, pět pokojů s příslušenstvím, restauraci se zázemím, obecní úřad, věž s hodinami a vyhlídkovou plošinou a společenský sál. Dnem 6. prosince 2004 bylo do nově zrekonstruované budovy přesunuto sídlo pošty a dnem 1. ledna 2005 sídlo obce – obecního úřadu.

Obec Soběšovice
Obec Soběšovice
vytvořil AiNeuron s.r.o.
Obec Soběšovice
Obec Soběšovice